Jméno Ivan Vazov zaslechnete na hodinách literatury jen málokdy. Ačkoliv se v českých zemích o významném bulharském spisovateli obzvlášť nemluví, jeho význam ve světě je podstatný. Ivan Vazov se narodil 27. června 1850 v Sopotu a zemřel 22. září 1921 v Sofii. Živil se jako básník, prozaik, dramatik a publicista. Jeho přínos spočívá v uchování bulharské literatury za doby temna a v založení moderního bulharského písemnictví.
Ivan Vazov se narodil do obchodnické rodiny. Už na základní škole v Sopotu se projevil jeho literární talent. Pod vlivem svého ruského učitele se Vazov zamiloval do klasické ruské poezie. V roce 1865 změnil výchovnou instituci. Začal studovat v nedalekém městě Kalofer a učitelem se mu stal Christo Boteva. Začal se učit francouzsky a četl v originále díla evropských velikánů, což později silně ovlivnilo jeho názory. Otec poslal Ivana do obchodního učení do Rumunska, ale budoucí spisovatel nikdy nechtěl jít v otcových stopách a v Rumunsku se věnoval literární činnosti za jeho zády. V novinách Svoboda otiskují jeho první básně.
Když dostudoval, vrátil se Vazov do vlasti. Krátce působil jako učitel a zapojil se do osvobozenecké fronty. Bulharsko bojovalo o svobodu s tureckými mocnáři. Povstání se nevydařilo a Vazov prchá zpět do Rumunska, kde mu vychází první básnické sbírky. V roce 1878 se podruhé vrací do vlasti. Pozdvihuje bulharskou literaturu a věnuje se buditelské činnosti. Založil první literární časopis Zora a s kolegy píše první bulharskou encyklopedii. Roku 1886 ho turecký režim podruhé dostihl a Vazov utíká do ruského přístavu Oděsa, kde vzniká jeho nejdůležitější dílo – román Pod jařmem, který promlouvá k národu a vyzývá k odporu proti turecké nadvládě. Z poetických sbírek můžeme zmínit Vazovova díla Balkánské písně a Prokletí. Dalším románem je pak Nová země. Ivan Vazov dovedl literární svět k osvobození a jeho přínos bulharské krajině je obrovský.